Carcassone Tolugo

Naše výprava - já s Karinkou a Míša s labíčkem Orsíčkem - se do maďarské Budapešti vydala reprezentovat Českou republiku už v pátek a myslím, že se nám to podařilo minimálně výborně, ale to už předbíhám. Hned zkraje jsem vykouzlila dvouhodinové zpozdění, ale to bych nesměla být "bývalá Nemetka", abych mohla někam dorazit včas. :o) No prostě jsme v místo domluvené tři hodiny odpoledne vyrážely až po páté, ale důležité bylo, že jsme se v pořádku a bez komplikací dopravily do našeho ubytování, ze kterého nám spadla čelist až na zem. Náš byteček byl v centru města, přes které protékala řeka a za řekou se tyčil nádherně osvětlený zámek, prostě výhled přímo pohádkový. A pohádkově budeme i pokračovat, jelikož jsme s Míšou konstatovaly: "že KDO NEUVIDÍ - NEUVĚŘÍ A KDO NEZAŽIJE - NEPOCHOPÍ!!!!!". Když nějak pomineme naše páteční oslavy na pokoji s rodinou "baronů Prášilovců" a mou proběhanou noc (nebo spíše tři hodiny, které nám zbyly na odpočinek a spánek), a to vše prosím po tmě, protože nám večer praskla žárovka, která vyhodila pojistky, což by nebyl až tak velký problém,kdyby někoho z nás napadlo, že pojistky se nenahazují jen v bytě, ale někdy je potřeba použít i tu krabičku co je na chodbě. :o).

Pátek byl pro mě hóóóódně náročným dnem, ale to jsem nevěděla co mě čeká v sobotu. Sobotní ráno se zdálo celkem v pořádku až na můj značný deficit spánku a bloudění po domě v úplné tmě. "Ale co, na výstaviště je to jen 9 km, za chvilku jsme tam a já si budu moct dát v klidu kafčo, které mě snad postaví na nohy" - říkala jsem si. Chyba lávky, prvních šest kilometrů jsme zdolaly bez větších problémů, ale co se dělo potom, tomu uvěří opravdu jen zúčastnění. Ty zbývající 3 km nám trvaly dvě hodiny, šílené zácpy, nešlo dělat vůbec nic a tak zoufalé pokusy dostat se blíž výstavišti končily panikou a vyskakováním některých vystavovatelů i s jejich krasavci z aut. To my byly ze začátku zcela klidné, stihly jsme se namalovat, posnídat, dopít zbytky kafe z páteční jízdy, ale čím víc se blížilo půl deváte, tím víc jsme znervózňovaly, že to asi nestihnem. Nervozita stoupala i u ostatních řidičů, takže se začalo troubit, jezdit po chodnících i v protisměru, prostě CHAOS!!! Ale díky tomu jsme se i my rozhodly jet po chodníku s tím, že by jsme mohly nějaký čas nahonit. Z chodníku na chodník jsme přejížděly po přechodech pro chodce - bylo to opravdu šílené a ještě šílenější bylo, když najednou z policejního auta najednou vyskákalo deset policistů a šli směrem k nám. Ach jo, to bude pokuta! Jak se s nimi domluvíme? Kurňa stojí mi vůbec ty výstavy za takové nervy? Takové štěstí můžu mít opravdu jenom já! Sakra abych začala šetřit. Smůla letos prostě žádné Vánoce nebudou. Jak to jenom vysvětlím doma? Už to slyším: "Proč jsi jela po chodníku? To Ti nestačily ty tři pruhy? :o)))) Ale jakmile k nám policisté došli, poklepali nám na auto, ať odjedem dále na chodník, aby mohli ostatní auta také projet. V té chvíli jsem začala děkovat bohu za jeho milosrdnost, ale v zápětí jsem začala opět nadávat, neboť nás páni policajti zatlačili tak, že jsem nemohla jet ani doleva ani doprava, dopředu to nešlo kvůli betonovým sloupkům a dozadu kvůli dalším autům! No prostě síla!!! Abych to zkrátila: Míša nakonec také vyskočila z auta, aby se na posouzení dostavila včas. Já zase pro změnu jela úplně v protisměru, abych zaparkovala a mohla se taky dostavit na výstaviště. V konečném důsledku, jsme byly na výstavišti s předstihem, protože se začalo posuzovat asi o hodinu a půl později a klubovky dokonce až ve 12 hod. (Rozhodčí totiž v té koloně stáli také :o)))))). Míša vystavovala Orsíka na Evropské výstavě, kde se umístili na krásném třetím místě a já měla klubovku. Klubovky měly kruhy venku, venku pršelo, hodně pršelo, tak moc, že po půl hoďce jsme s Karinkou vypadaly jako zmoklé slepičky. Ach jo, když se daří, tak se daří! Vzala jsem ručník, vysušila fenu a poprosila jednu mladičkou Maďarku, jestli by mi nepomohla dát Karču trošičku do kupy. Domlouvaly jsme se sice rukama nohama, ale konečný efekt byl určitě lepší, než stav na počátku. Karinka nastupovala do mezitřídy, kde s ní bojovala nádherná fena z Polska, šampionka několika zemí a další dvě blue merle fenky, všechny starší než naše Karolínka. Z tohoto souboje vyšla Karča jako vítěz s titulem CAC a začínajícím šampiónátem nové země. :o)

Prosto Chudo Keepsake Acro - VD	Jess's Destination Unknown - výborná 3	Sunnyrain The Star At Saussurea - Výborná 2	moje Karinka

První den byl tedy více než úspěšně za námi a my se mohly spokojené a unavené vrátit zpátky na ubikaci a věnovat se odpočinku!

Takhle odpočívat jsme začaly kolem 16 hod., hned po návratu a minimálně hodinovém motání se městem. Ale naše plány změnil jediný telefonát mého otce, že prej co děláme a jestli máme místo aby u nás mohl přespat, to se přece musí oslavit ! Nééééé, další alkohol už moje vyčerpané tělo neunese! Uneslo ! Sakra, no co, spočnem až doma. :o) Večer ještě namísto našich prvních společníků Prášilových, kteří vystavovali malou kníračku Fifinku jen v sobotu, dorazil "briard club" Moravia Campanella ve složení tří dospělých brioušů, jednoho štěnda a holek Pavly a Monči, takže u nás na patře bylo hóóódně veselo. A ještě více jsme se veselili, když jsme vyřešili záhadu hlavolamu (musím se pochválit byl to můj tatínek - velmi, velmi technický typ, který tomu přišel na kloub) a zjistili, že nemusíme další večer sedět po tmě.

V neděli jsme si s Míšou přivstaly s nadějí, že by jsme se ranním zmatkům na silnicím mohly vyhnout. Podařilo se nám to jen z části, v zácpě jsme netrčely 3 km, ale asi jen 1,5 km :o) Hned jsme byly klidnější, jelikož jsme měly už zkušenosti se dnem včerejším, nikam jsme to nehnaly, tedy první hodinku, pak už mě nebavilo postávat bez hnutí v koloně a díky malým, po sobotě natrénovaným myškám, jsme na výstaviště dorazily s předstihem. :o))))

A konečně k Evropské výstavě: Poprvé jsem zažila, že ausíci měli kruh jen sami pro sebe a katalog popsaný přes celé čtyři stránky sliboval, že se opravdu bude na co dívat. A bylo! Měla jsem tu možnost zkouknout při práci profesionální handlery a jejich práci s pejsky. Viděla jsem hodně pejsků, které znám jen z internetových stránek, viděla jsem letošního Světového vítěze mladých i Světového vítěze dospělých a hlavně jsem viděla jak to vypadá, když se řekne KONKURENCE! Když do třídy psů šampiónů nastoupilo dvanáct fantastických jedinců, byla jsem opravdu jak v "jiříkově vidění", opravdu nádhera, fantazie, krása!! Původně jsem měla v plánu vše nafotit, ale bohužel, foťákovi se nechtělo a já se s nim za žádnou cenu nemohla domluvit. :o( V mezitřídě fen, kam nastupovala i Karinka, se sešla také velmi početná a kvalitní konkurence (vždyť fena z této třídy se stala Evropskou vítězkou a Vítězkou plemene BOB!!). Posudky se nepsaly a na pořadí se určovaly jen první čtyři místa, ostatní pejskové odcházeli jen s diplomem a zadanou známkou. A my s Karinkou obsadily úžasné 4. místo na Evropské výstavě!!!!!!!!!! Mám obrovskou radost, že jsme se neztratily ani mezi tááák početnou a kvalitní konkurencí ani mezi profesionály!!! Od Karinky jsem dostala nádherný předvánoční dárek! Míša s Orsíčkem se také umístili na pěkném čtvrtém místě a domů jsme mohly odjíždět blažení. Mohly? Nemohly, celé parkoviště už bylo blokované tak, že jsme jen hodinku proseděly u auta, aby jsme vůbec mohly vyjet a zařadit se do kolony!!!! Organizačně to Maďaři absolutně nezvládli, ale na mé radosti to vůbec neubralo!!!!!