Carcassone Tolugo

Výstava v Olomouci byla pro nás, jako pro dvojici, úplnou premiérou. O to víc nás potěšil úspěch, kterého jsme se zde dočkali. Už jen posudek mě velice potěšil, byla jsem nadmíru spokojena. Z kruhu jsme si odnášeli ocenění VN 1 a tímto jsme se nominovali do závěrečných soutěží, ve kterých se vybíral nejlepší "dorost" ze všech psů i fen vystavovaných v ten den. Jaké bylo mé překvapení, když jsme z velikého počtu nádherných zvířat byli vybráni mezi nejlepších deset. Atmosféra (alespoň pro mně) velice rychle zhoustla a pan rozhodčí Václavík začal vybírat ... Jediné co si pamatuji je, že zůstalo volné už jen první místo a na koberci jsme zůstali ještě 4 neocenění. V hlavě mi proběhlo: "no tak to jedeme domů ... já jsem v životě nikdy nic nevyhrála nemůžu na své první výstavě postoupit až tak daleko" a už jsem si v myšlenkách plánovala cestu zpátky domů, když najednou z úst rozhodčího zaznělo "australský ovčák". Nevěřila jsem svým uším. Pocit to byl nádherný, dokonce jsem si i pěkně pobrečela :o).
Ceny jsme si odnášeli doslova pohádkové - velikánský pohár, 15 kg krmení PRO PLAN a dvě igelitky plné hraček a různých pamlsků. Domů jsme odjížděli sice strašně unavení po celém dnu, ale šťastní a spokojení.